Anketa
Z které fakulty UTB se podaří nabrat nejvíce nových členů Skřítka?

FT (693 hl.)
 
FAME (213 hl.)
 
FMK (236 hl.)
 
FAI (228 hl.)
 
FHS (236 hl.)
 
FLKŘ (247 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1853

Vyhledávání
Vyhledat text

Administrace
Kronika

Zimní jednodeňka, 11. února 2012

          Vydáno dne 11. 02. 2012

Aneb co se dělo/nedělo a o co jste přišli :)

Tak a je to tu. Už minul konec dnešní výpravy, já tu ležím v posteli pěkně v teple s horkým čajem u počítače, poslouchám hudbu, voda kape z topení, venku fouká vítr, soused zrovna vysává a já píši tenhle zápis :).

Dneska ráno jsme se sešli před osmou hodinou na autobusáku od HousaCar v areálu Svitu ve Zlíně přesně tak, jak jsme se dohodli, jen v trochu menším počtu, než bylo plánováno :) . Nakonec jsme se sešli v počtu 4 mužů, teda 3 mužů a 1 mladíka. (Já (Over), Louda, Přema a mladej Matěj od Nezmarů) Ostatní nahlášení buď zaspali, nebo si svou účast náhle rozmysleli. Z autobusového nádraží jsme jeli „vyhlídkovou trasou“ po okolních vesnicích, až jsme přibližně za 45 minut dorazili do Podkopné Lhoty, kde začínala pěší část naší výpravy. Naším cílem byla Velíková vzdálená přibližně 8,5 km terénem, sněhem/nesněhem, kopcem/podkopcem.

Z autobusové zastávky v P. Lhotě jsme vyrazili po žluté turistické trase přes Háje a Kašavu. Po cestě jsme si i trochu zasoutěžili při určování světových stran, v klouzání po ledu i ve hře na procvičení paměti a všímání si okolí. V soutěži v klouzání po ledu na zamrzlém potoce jsme se zúčastnili hned několika disciplín. Jako první přišla na řadu „kdo doklouzne dál“, která se chvílemi podobala hře na lidské kuželky. Jako druhá byla soutěž na rychlost a čas „běh/klouzání volným stylem“ v zátočinách potoka, což se neobešlo bez komických pádů a sklouznutí, naštěstí bez zranění. Poté jsme se vydali dále na cestu.

Po nějaké době jsme došli k přístřešku, u kterého jsme si rozdělali oheň ze sesbíraného dříví, opekli si špekáčky, ohřáli se, pojedli a poklábosili a po krátké hře u skomírajícího ohně jsme opět šlápli do bot.

Po vyšlápnutí dalšího strmého kopce jsme si dali krátkou pauzu a zahráli již zmíněnou hru na procvičení paměti a všímání si okolí, při které jsme na určené trase hledali na čas předměty, které nám Přema „odcizil“. To už nám naštěstí zbývalo do cíle výpravy něco málo kolem půl kilometru. Po chvíli jsme došli na autobusovou zastávku ve Velíkové, kde jsme se já s Matějem svalili s povděkem na lavičku a vyčkávali na příjezd autobusu, který nás dovezl do Zlína a ve kterém jsme se prakticky i rozešli každý k sobě domů…

(Autor: Over | Informační e-mailVytisknout článek)


Návrh a realizace: Skřet, Redakční systém:phpRS