Anketa
Z které fakulty UTB se podaří nabrat nejvíce nových členů Skřítka?

FT (694 hl.)
 
FAME (213 hl.)
 
FMK (237 hl.)
 
FAI (229 hl.)
 
FHS (237 hl.)
 
FLKŘ (248 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 1858

Vyhledávání
Vyhledat text

Administrace
Kronika

Cyklovýpava

          Vydáno dne 10. 05. 2013

Počet účastníků příjemný, počasí optimální, morálka ucházející – Na kola!

Ve složení Svišť, Maruš, Přema, Míša, Mnějéša a Arašíd(!!!) jsme vyrazili ke stezce zdraví. Protože jsme každý byl jinak trénovaný, zvolila se metoda sběrných bodů, ve kterých jsme se vždy zkoncentrovali na plný počet. Kdy tomu tak bude, bylo jedno. To v praxi znamenalo, že si každý mohl jet jak libo (pokud tedy znal cestu). První takový bod nastal v altánku „Pod Tlustou horou“, kde nám byla ozřejmena cesta.
Již na začátku se vyprofilovalo akční duo Přema - Míša, které bylo v čele po celou dobu výpravy. My ostatní jsme se potýkali s několika problémy, ať už s krátkým dechem, bolavýma nohama, nebo přesezenou zadnicí (ajajaj).
Ve Lhotě jsme zastavili na první pamětihodnost Přemovy rodiny a dozvěděli se o pomníku postaveném opuštěném (Amerika), a přesunutém. Dál následovala pěkná hřebenová cesta, která končila u Lapače. Odsud to bylo dost bahno, to vám povím, ale i tak se podařilo vyškrábat k Zápechoví, kde byla zasloužená svačina. Přema, náš průvodce, jak jste jistě už tušili, nás upozornil na (bývalou) přítomnost pomníku obětem 1. světové války, který upomíná i na jeho předka.
Odtud jsme se jeli podívat na pěknou věžičku, které chyběl hrad, pak údolím ke studánce nabrat vody a odtud do Bílovic, kde jsme si vyslechli příběh šílené Veruny jejíž hrob jsme bez problémů našli.
Tam byl ostatně bod zlomu. Hned z několika důvodů, jsme se rozhodli pro taktický ústup, který nás vedlo kolem Kněžpolských monumentálních vysílačů k elektrárně Spytihněv, kde jsme si dali do nosu a trochu potýrali Arašída. A co dál? Do Otrokovic vedla pěkná cyklostezka, takže kromě rozetnutí naší skupiny a drobného dočasného odpojení mé maličkosti a Arašída nic zajímavého. Snad jen stojí za zmínku čtenáři říct, že žluté plavební(?) cedule jsou zde na každém mostě a proto nejsou dobrým orientačním bodem.
Otrokovice jsme téměř objeli a za nimi jsme si (u pomníku, jak jinak) udělali pauzu okořeněnou občanskou naukou.
No a ani půl hodiny nato už jsme byli ve Zlíně, ani ne 100m od místa kde jsme vyjeli, na tachometru majíc cirka 60 km. A tak to pro mě zkončilo.

(Autor: Mnějéša | Informační e-mailVytisknout článek)


Návrh a realizace: Skřet, Redakční systém:phpRS