Řezník krůta-Zlaté Sele

Autor: Mnějéša <m.stasiak(at)seznam.cz>, Téma: Kronika, Vydáno dne: 18. 12. 2011

Dámy a pánové! Rád se s vámi podělím o příběh několika málo lidí, jenž se odvážili vyrazit po stopách řezníka s krycím jménem "Krůta". Cílem bylo Zlaté Sele-už tolik let dobře schované...

Celá výprava začala na Větrné. Zastihnuli jsme (já, Ťapka, Míša, Svišť, Šotek) tam i Sirku, ale ten se vytratil nedlouho po tom, co přibyl voják a vzkaz, že Michal byl unesen a jedině Zlaté Sele nám ho vrátí zpět. Po krátké rozmluvě jsme si řekli, že na obchod přece jen kejvnem. Voják nám dal haldu papírů, jenž byla pamětmi řezníka Krůty a k tomu šifru na lístku. V pamětech jsme se dozvěděli, že se Krůta dal k partyzánům a právě onen lístek musel vyluštit, aby se dozvěděl kde je má kontaktovat. Zanedlouho jsme i my věděli kam jít a tak jsme vyrazili.
Po cestě jsme si četli Krůtovy zápisky. Zjistili jsme, že se opravdu k partyzánům dal, četli jsme o jeho misích, o tom, jak zjistili, že mají mezi sebou zrádce a dál a dál. V textu byly občas popisovány i šifry, které musel Krůta vyluštit a u nich nesmyslná čísla.
Dorazili jsme na souřadnice. Reflexní pásky nám prozradily, kde máme kopat a zanedlouho už jsme drželi v ruce kus kůže na němž bylo číslo. A hle! Číslo patřilo k jedné z šifer v pamětech! Dozvěděli jsme se že pro zisk dalších souřadnic musíme utvořit řadu a signálem si ona čísla předat. Vše se nám povedlo a tak jsme vyrazili na další stanoviště. Zima byla celkem velká, po sněhu ani památky, občas sprchlo pár kapek. A byla tma. Tou tmou jsme se prodírali tak dlouho, až jsme dorazili k dalšímu stanovišti. Zde jsme opět vykopali nápovědu a setkali jsme se s logickou hádankou typu: Jsou koně na dostizích (9). Po prvním kole je 4. před 2. a 3. za 8. V druhém kole... A tak jsme se i my (a některé batohy) proměnili v koně a předbíhali jsme se podle pokynů. Šifru jsme společnou pílí hravě prolomili a zamířili od lesů u Galaxie za letiště u Štípy. Tam bylo hledání reflexního stromu obtížnější, ale Svišť nás zachránil. Průvodce se vytratil. A my se dozvěděli, že se máme co nejdřív dostat za Velíkovou. Co pět minut zpoždění, to postih. Ostřeji do kroku, hurá k cíli.
Došli jsme jej a byla nám předána další šifra, další kus kůže zakopaný v zemi opatřený nálepkou s číslem. Měli jsme složit obdelník z kusů kůže. Šotek shodil stůl na zem (teda jako batoh) a my se pustili do luštění. Nějak nám to nešlo, pořád dílky ne a ne pasovat. Po chvíli nám průvodce napověděl tím že spojil dva největší díly. Povzbuzeni menším zbývajícím počtem dílků jsme se pustili do luštění, ale zase nic. Po další napovědě kdy nám zůstalo v ruce už jen několik kusů jsme potupně obdelník složili. Posílili jsme se čokoládou a vyrazili jsme směr Hrobice.
Neušli jsme ani kilometr, když se nám stala poutnická příhoda. Ne nemluvím o žádné akutní potřebě nějakého člena expedice. Narazili jsme na ztracenou dámu v nesnázích. Ona dáma se ztratila a marně hledala cestu domů. Smilovali jsme se nad tou dobrou podnapilou ženou a přibrali ji do party. odměnou nám bylo nové přirovnání (být ztracen, jako Maďar v kukuřici) a značně trefná poznámka a to, že se začíná tvořit náledí. Paní jsme zanedlouho poslali odbočkou na Kašavu a sami jsme pokračovali směr vodní nádrž za Hrobicema. V Hrobicích jsme na zastávce dali stopku, pochutnali si na šotkově housce a od průvodce, nám bylo nabídnuto, že ostatní stanoviště jen projdeme bez plnění. Byli jsme totiž teprve v půlce, v Hrobicích, v deset večer. Souhlasili jsme. Od té doby s náma šel i Michal :)
Tak jsme se zanedlouho dozvěděli, že od vodní nádrže jsme měli jít kus poslepu. Na další zastávce (v tuto dobu se pomalu začly vypravovat vtipy) jsme měli dělat cosi. Na další ztvárnit těly čísla, na další (u testovacího polynomu) vytvořit nosítka a někoho v nich nést, na dalším jít poslepu po hlase a další si nepamatuju. celkem bylo tak 10 zastávek. Nakonec, po pěkné noční procházce, kdy bylo jasno a nakonec dokonce začalo sněžit, jsme dorazili na chatu Myšárnu, kde zrovna Gi, Wilson a Chosé (jména znám pouze foneticky) roztápěli grill. Nicméně kromě grilovaného masa, které mělo za chvíli přibít byla vevnitř neuvěřitelná hostina. Gumové bombóny, tuc, sušenky, chipsy ( 2 druhy),sírové tyčinky, jednohubky (2 druhy), obložený talíř se salámy a sýrem, hermelín, bylinkové tofu, niva, křupavé bůlky, chleba, pomelo, pomeranče, mandarinky, cherry rajčátka, vanilkové rohlíčky, zeleninový salát, a snad i něco na co jsem zapomenul. Bylo toho moc a naši noví airsoftoví karamádi grilovali, takže nám s tím nepomohli. Přejedl se každý. Šotek sice dlouho a vytrvale vzdoroval, ale již asi 3. várka masa, tentokrát žebírka, nakonec udolala i jeho.
Co pak? Spát. Někteří to zalomili hned, jiní se snažili o pobuřování navrhováním okamžité cesty zpět, zbytek ještě chvíli vzdoroval spánku, ale nakonec podlehl. Snad až na Šotka, který se šel bratřit se sofťáky a až na sofťáky, kteří se, povzbuzení shockem, smáli ještě dlouhé hodiny. Hrál se Dominion (mýlil jsem se).
V noci mě probudil smích.
Ráno se začalo kecat, tak jsem nedokázal vzdorovat sudbě a musel vstát. Při vzpomínce na to, že Míša vstával už nějak v 6? (a úřitom mě nevzbudil a to jsme spal pod jeho kanapem) a Ťapka taky dřív, než já, jsem si nakonec řek, že jsem na tom celkem dobře.
Začala okázalá snídaně, potom krásná půlhodinka nic nedělání. Pak horečný úklid. Sotva jsme odnesli matračky a umyli nádobí, už tu byl Svišťův daddy, který nás pobral. Frnk z Myšárny! Snad tam na chudáky sofťáky a Michala nezbylo moc uklízení. A to byl konec této parádně udělané akce.

A kde bylo to prase? Michal nám to při uklízení ukázal- jednotlivé kožené kusy poschovávané na jednotlivých stanovištích po složení daly obraz pašáckého čunčete. Tak to bylo, to mi věřte :)